Logo plachtění

Bezpečnost

Úvodní strana

Jednoho dne jsme létali navijákové vzlety, když se po silnici kolem letiště prohnala smečka motorkářů. Všimli si letadel a tak odbočili k letišti a přišli se podívat. Prohlédli si letadla, zeptali se na kdeco a nakonec jeden z nich vznesl otázku, která – vyslovena motorkářem – nás docela odbourala.

Není to nebezpečné?

Žádná lidská činnost není úplně bez nebezpečí ale řekl bych že plachtění není nebezpečnější než jízda autem v běžném silničním provozu. Možností jak přijít k úrazu zase tolik není a za většinou nehod je chyba pilota; dalo by se říci že nepadají větroně ale piloti. 

Když se podíváme na příčiny těch nejzávažnějších nehod větroňů tak je za nimi nejčastěji nezvládnutí pilotáže v malé výšce, ostatní příčiny (kolize s jiným větroněm, technická závada) jsou výrazně v menšině. Většinou to vypadá tak že se pilot dostane do malé výšky a snaží se najít stoupák do poslední chvíle, pro přistávací manévr se rozhodne až na poslední chvíli a následně ho nezvládne. V podstatě pilot začne vršit chybná rozhodnutí až se dostane do situace která leckdy ani zvládnutelná není. Podobně to může dopadnout když se pilot snaží za každou cenu doklouzat na letiště a buď zjistí že na letiště nedoletí v okamžiku kdy už není kam přistát nebo je zase nucen pro dotočení do směru přistání manévrovat nízko nad zemí a nezvládne to. Moderní větroně sice již mají jakési deformační zóny v přídi ale ty ochrání pilota jenom při tvrdém přistání; při pádu vývrtkou do země je té energie přece jenom moc.
Čas od času (u nás jednou za několik let) dojde ke kolizi dvou větroňů při kroužení ve stoupáku. Samozřejmě záleží hodně na zkušenostech pilotů; na závodech kde létají zkušení piloti nedochází ke kolizím zdaleka tak často jak by si člověk mohl podle počtu větroňů myslet. Na závodech kterých jsem se osobně od roku 1994 zúčastnil si pamatuju na dvě kolize při kterých byla ale vzájemná rychlost vetroňů tak malá že to skončilo jenom malým poškozením větroňů a bezpečným přistáním. Horší je nezkušený pilot který nemá ještě odhad a kouká více do přístrojů než ven; došlo i ke srážce dvou větroňů způsobené snahou jednoho pilota vyfotografovat druhý větroň. Při kolizi má ale pilot pořád ještě možnost vyskočit padákem který se ve větroních používá povinně a z případů kolizí ve vzduchu které si pamatuju dokázaly asi 3/4 pilotů padák použít.

Nehody způsobené technickou závadou jsou vzácné, když už k nim dojde jsou to většinou případy kdy pilot zanedbal předletovou prohlídku nebo něco zanedbal při montáži větroně před provozem (mnoho pilotů má svoje laminátové větroně uložené v demontovaném stavu v krytých přívěsech), například zapomněl zapojit nějaké táhlo řízení. To že by za letu z větroně něco dokonce upadlo se nestává pokud pilot dodrží provozní omezení (maximální rychlost, především v turbulenci); zdánlivě křehce vyhlížející větroně vydrží nečekané mnoho (kdosi nedobrovolně zjistil že k samovolné destrukci křídla dochází při rychlostech nad 400km/h).

Téměř neznámou věcí v plachtění jsou nehody způsobené tím že pilot vlétne do špatného počasí. V počasí kdy je špatná dohlednost a vrcholky kopců schované v nízké oblačnosti se zkrátka plachtařsky nelétá. To už spíše dochází tu a tam k bližšímu seznámení s bouřkou které je samozřejmě dobré se vyhnout protože je na jednu stranu schopná zvednout větroň skoro ze země ale na druhou stranu ho dokáže také velmi rychle k zemi přibít. Nevzpomínám si však že by v posledních letech ve spojitosti s bouřkou došlo k nějaké nehodě.

Drtivá většina plachtařských nehod jsou ale drobné karamboly při přistání do terénu kdy pilot špatně odhadne výšku porostu a ve vysokém porostu udělá hodiny, případně se strefí do něčeho co ze vzduchu nebylo vidět. To jsou ale jenom šrámy na větroních.

Nakonec je tu jisté malé procento nehod z kategorie "momentální zatmění mysli" případně z kategorie "Pat a Mat" jaké při každoročním rozboru nehod způsobí směsici veselí a chytání za hlavu.

A jestli jsem se já osobně někdy ve větroni bál? Ano, několikrát jsem se opravdu bál (myslím, že asi třikrát), jednou to docela vypadalo na pojistnou událost (nakonec jsem tu kukuřici a stromořadí za ní přeletěl). Ale vždycky jsem se do ošemetné situace dostal sám vlastním přičiněním, většinou jsem podcenil silný vítr proudící přes kopce, jindy jsem si zase ověřil starou pravdu, že přistávat z kopce a po větru je blbost; vyhlédnutou louku jsem tehdy rychlostí dělové koule přejel po zemi a ještě jsem se projel po sousedním jetelišti.

Takže abych to shrnul - plachtění je tak nebezpečný sport, jak nebezpečný si ho pilot svým stylem létání udělá.