Lovci krabiček

 

Kdo někdy nečetl o ukrytých pokladech a nezatoužil po tom nějaký najít? Jenže pokladů je málo a zájemců mnoho. A co takhle se dohodnout s kamarády, že každý nějaký ten poklad vyrobí, ukryje a umístění potom řekne ostatním? S tím by se dalo užít plno zábavy, zvlášť v případě že autor pokladu má dost fantazie. Ale na co objevovat Ameriku, když podobná hra, navíc s celosvětovou působností už existuje? Její účastníky můžete tu a tam vidět jak kamsi míří s pohledem upřeným na displej přijímače GPS nebo jak někde v lese prohledávají pařezy a obracejí kameny. Na to ale musíte mít štěstí protože jednak se leckdy pohybují v místech kam běžného turistu nenapadne zavítat, jednak se svoji činnost snaží před nezasvěcenými neboli „mudly“ (což je slovo převzaté z Harryho Pottera) pokud možno utajit. Skuteční machři dokážou ukrýt poklad v rušném městském parku tak že ho po celé měsíce nikdo nepovolaný nenajde a naopak dokážou takový poklad najít (neboli „odlovit“, jak tomu říkají) mezi návštěvníky parku aniž by si někdo všimnul něčeho nápadného. Někomu taková zábava může připadat dětinská (však ji také často rodiny s dětmi provozují) ale věnuje se tomu široké spektrum lidí od studentů po důchodce, od trampů po technické nadšence. Někteří tomu propadli tak že za poklady cestují po celé republice a věnují tomu téměř veškerý volný čas. Této celosvětové hře se říká GPS hunt nebo častěji geocaching.

Celé to začalo v květnu 2000. Tehdy – přesně 2.5.2000 – přestala být do systému GPS zaváděna umělá chyba která snižovala přesnost určení polohy na 50-100m takže každý teď měl možnost využít plnou přesnost cca 5-10m. Na internetu se okamžitě rozpoutala diskuse o tom k čemu by se to dalo využít. Hned 3.5. jistý Dave Ulmer oznámil na internetu, že v lesích Oregonu ukryl kbelík s pokladem, oznámil přesné souřadnice a vyzval ostatní ať ho zkusí najít. Nálezce si mohl z pokladu vzít co chtěl s podmínkou že do něj zase něco jiného vloží a svou návštěvu měl zapsat do zápisníku. Již po dvou dnech se našel první nadšenec který poklad našel. Hra se začala lavinovitě šířit, velmi rychle vznikaly další cache (což je označení které bylo pro tyto poklady navrženo 30.5.2000 spolu s označením hry „geocaching“) v USA a také v dalších zemích; na Novém Zélandu, v Chile, 30.6.2000 i první v Evropě v Irsku. První cache v ČR byla založena ve Štramberku 1.6.2001 americkými turisty. Brzy vznikl internetový server který se geocachingem zabýval a kde bylo možné zjistit souřadnice aktuálních úkrytů. Vznikla základní pravidla, podle kterých by cache měla být uložena na veřejně přístupném místě které je něčím zajímavé nebo jedinečné a přitom tak aby při jejím hledání nedocházelo k poškozování tohoto místa, neměly by do ní být ukládány nebezpečné předměty ani potraviny, neměla by být umísťována do míst kde by se aktivita hledačů mohla vykládat jako příprava teroristického útoku a podobně. Dlužno dodat, že cache č.1 by se do těchto pravidel nevešla, protože byla zakopána do země a obsahovala mimo jiné konzervu fazolí. Postupem času se kromě základního (tradičního) typu objevily i multicache (kde je nutné projít několik míst a na nich získat indicie pro výpočet finálních souřadnic) a mystery cache kde je zpravidla nutné pro získání souřadnic získat informace v knihovně (nebo na internetu) nebo vyluštit nějakou šifru (případně vyluštit sudoku, vyřešit šachovou koncovku…). 

Dnes je hlavním ústředím geocachingu server www.geocaching.com provozovaný komerční společností Groundspeak. Její politika je naštěstí taková, že základní funkčnost je zadarmo a zpoplatněny (částkou snesitelnou i pro našince) jsou nadstandardní funkce (především zlepšené možnosti vyhledávání a exportu souborů se souřadnicemi cachí). Kromě Geocachingu existuje také Opencaching fungující na dobrovolné nekomerční bázi (jenom národní servery v řeči dané země, což je například u maďarštiny dost problém), Terracache a Navicaching .  Zatímco kolem těchto serverů je například v Německu poměrně početná komunita a drtivá většina cachí v Polsku je publikována na Opencachingu, u nás je prakticky celá komunita soustředěná na Geocaching.com. Novinkou je server Opencaching.com, který je přes to "open" v názvu (truc)podnikem výrobce GPS Garmin.

Po celém světě je již více než 1 000 000 cachí, z toho zhruba 2/3 v USA, v Evropě je jich nejvíc (přes 75000) v Německu. V České republice je přes 15000 cachí. Hustota cachí u nás je jedna z největších na světě. Češi jsou zřejmě hračičkové a také rádi vyrážejí do přírody a je to znát. Cachí je v některých oblastech skoro až moc a už se dokonce stalo že cacher při hledání úkrytu pro svou nově založenou cache zjistil že už je obsazen jinou cachí. Na otázku kolik je cacherů se dá těžko odpovědět; podle cacherstats.com je na světě přes 100 000 cacherů s více než 200 nálezy, české statistiky uvádějí téměř 14 000 cacherů s více než 20 nálezy.

Cache jsou doslova všude a každý si vybere podle svého gusta. Městský park, výletní místo za městem, vyhlídka na kopci, vrchol skály, opuštěné místo v horách dosažitelné po celodenním pochodu, dno zatopeného lomu, vrchol pilíře nedokončeného mostu, činná sopka kdesi v Etiopii, naprostá pustina kdesi v Pamíru, cache bývala i na Severním sedle na Mt.Everestu v 7100m nad mořem ... (plus úlety typu městské kanalizace či totální úlet v podobě traverzování po konstrukci dálničního mostu 20m nad zemí a elektrizovanou železnicí). Moc bych za to nedal že až se Američané vrátí na Měsíc tak tam nějakou cache ukryjí :)

Velmi rozmanitá je velikost cachí. Od tzv. micro provedení (obvykle plastový obal od kinofilmu) přes plastové krabičky na uchovávání potravin o objemu 0,3-2 litry (nejobvyklejší možnost) až po plechové vojenské krabice na střelivo a různé plastové sudy. Největší cache u nás měla objem 45litrů, kdesi v USA slouží jako cache dokonce staré terénní auto zaparkované v lese (zkazky o tom že jako cache slouží celý srub takže je tam možno vyměňovat i kusy nábytku asi patří do říše pohádek). Cache bývá ukrytá ve vykotlaném pařezu, pod kamenem, ve skalní štěrbině, v rozpadajícím se zdivu nebo na stromě, může být velmi důmyslně maskovaná jako poleno, kámen, ptačí budka ale třeba i jako elektrický rozvaděč, dokonce může být i v útrobách velmi realistického gumového chřestýše (v českých zemích je jedna cache schovaná v moc pěkné dřevěné myši). I v českých zemích existoval pirátský poklad na ostrově; truhlička byla zamčená dvěma zámky k nimž se na ostrově musely najít klíče. Bohužel pirátský poklad nějaké zlaté české ručičky ukradly.

Ještě více zábavy a dobrodružství si člověk užije na mystery a multi cachích při jejichž vymýšlení se řada jejich zakladatelů pořádně vydovádí a zejména multicache někteří z nich dokážou proměnit na pořádnou turistickou výpravu nebo zdařilou bojovou hru. Například legendární Velká husí cesta obnáší pořádnou pěší túru ve skalnatém zalesněném terénu v kraji pod Vlhoštěm na Českolipsku (doporučena dvoudenní varianta s nocováním pod širákem). Jednou z nejdelších multicachí u nás je putování po zaniklých vesnicích vojenského prostoru Ralsko, kolem 80km na kole. V zahraničí existují multicache i na týden; nemusí to být jenom pořádný trek v Himalájích, něco takového je i ve švédských horách. Existují multicache inspirované filmy a knihami, můžete si zahrát na orientační běh a o co jde na Horror cache doporučované k nočnímu odlovu není nutno rozvádět.

Úroveň pokladů které cache skrývají je různá. Například ve Švýcarsku byli čeští hledači překvapeni obsahem v ceně v přepočtu stovek korun, našly se tam baterky, kompasy, mapy, paměťové karty a podobně. V českých zemích ať dáte do cache při založení cokoliv, do roka a do dne bude krabička plná rozpadajícího se plastového braku z kindervajec a to i v případě kdy autor cache chce aby se tam vyměňovaly jenom přírodniny. Nutno dodat že to není specifikum jenom českých zemí, na „McCrap“ v cachích si stěžují i v USA. Lepší situace je na těžko dostupných cachích s velkou krabicí kde se najdou zajímavější věci, už jsem našel pořádnou sbírku plyšáků nebo CD mechaniku a paměťové moduly v kbelíku od Primalexu na kopci 3km od nejbližší silnice.

Kromě předmětů na výměnu je možné v cachích potkat i takzvané trackovatelné předměty, travelbugy (stopaře) a geocoiny. Jejich historie sahá do roku 2001 kdy americký cacher Moun10Bike začal jako předmět výměny používat na zakázku vyrobené pamětní mince s vyraženým pořadovým číslem. O svém nápadu se zmínil šéfovi Groundspeaku Jeremy Irishovi, který si v té době pohrával s myšlenkou sledování předmětů v cachích. Tomu se to zalíbilo a tak byl 30.9.2001 do jedné z cachí nedaleko Seattlu vložen první geocoin. Postupně začalo takových mincí s unikátním číslem umožňujícím sledování přibývat a dnes je jich již přes 2000 různých edicí v počtech kolem 200 kusů. Později přibyly i tzv. travelbugy, což je skoro jakýkoliv předmět ke kterému je připevněn štítek s registračním číslem. Jedním z travelbugů se stala i legendární konzerva fazolí z cache č.1 (dnes je tato zrezivělá a lesním požárem ožehlá konzerva uložená v ústředí firmy Groundspeak). Trackovatelné předměty mají mnohdy zajímavé osudy, některé jsou na cestách už několik let. Například jedna plyšová beruška která mi prošla rukama vyrazila z Anglie a východním směrem téměř obkroužila svět (navštívila například Švýcarsko, Filipíny, Novou Guineu, Austrálii, Nový Zéland...). Jeden z geocoinů se dokonce ocitnul na oběžné dráze na palubě raketoplánu. 

Jako existují i „konkurenční“ cacherské servery tak existují i konkurenční travelbugy; jsou známé jako geolutins a jejich pohyb se sleduje na nezávislém serveru ve Francii . Jednoho geolutina jsem už také měl v ruce, přicestoval k nám z Lucemburska.

Je už jenom na hledačích jak budou ke geocachingu přistupovat. Každý má jiný vkus a jinou představu ale každý si najde svoje.

Můžete to pojmout jako sport a usilovat o co největší počet nálezů a přední místa ve statistikách (ale na toho nadšence z USA který jich našel přes 25 000 stejně nikdy mít nebudete), trumfovat se kolik jste jich dokázali najít za 24 hodin (ani nechtějte vědět kolik je rekord), vybílit všechny cache v okolí několika desítek kilometrů od bydliště a číhat u internetu na založení nových ve svém okolí abyste u nich byli první a mohli si zapsat FTF (first to find). Dokonce se už konaly závody v geocachingu, kdy soutěžící měli v časovém limitu najít co nejvíc cachí na ploše cca 20x30km.

Můžete to pojmout jako dobrodružství a vybírat si ty nejobtížnější cache ke kterým se budete brodit po kolena po vodě, zdolávat těžko schůdný terén, lézt po skalách, hradních zříceninách a po stromech, absolvovat dlouhé pěší nebo cyklistické túry nebo luštit pekelné šifry (některá zadání mystery cachí nebo výpočty souřadnic multicachí hraničí s IQ testem).

Můžete to také – jako většina hledačů – pojmout jako příjemné zpestření turistiky, kdy si uděláte výlet na nějaké pěkné místo a při té příležitosti si kousek od dotyčného místa odlovíte krabičku nebo naopak využijete geocaching jako turistického průvodce který vám doporučí ta nejzajímavější místa.

A ať už budete chápat geocaching jakkoliv, zjistíte že si přitom užijete spoustu zábavy a že se dostanete mnohdy na místa která byste jinak nenavštívili.

 

Ano, z textu jste pochopili správně že se tím zabývám také. Jak jsem se k tomu vlastně dostal? To jsem jednoho dne byl na jedné pěkné skalní vyhlídce když přišel člověk s dětmi a mladší z jeho dcer vyhrabala ze skalní pukliny krabičku. Vzpomněl jsem si že jsem kdysi něco slyšel o „hledání pokladů“ s GPS a zeptal jsem se ho jestli to je ono. Prý ano. Došlo k typickému nasazení brouka do hlavy. Ještě toho večera jsem do Googlu naťukal heslo „GPS hledání pokladů“, objevil jsem tak www.geocaching.cz a tam jsem zjistil co a jak. Vyhrabal jsem ze skříně stařičkého Garmina GPS12 a zkusil jsem to také. A vydrželo mi to doteď. Po prvních nálezech v parcích a na oblíbených výletních místech jsem se zaměřil spíše na dobrodružnější akce. Prodíral jsem se skalnatými roklemi přes padlé stromy a ostružiní ke cachi kousek pod vrcholem skalní vyhlídky, trvalo mi 2,5h než jsem ji měl v ruce (a to to bylo od silnice jenom 1km vzdušnou čarou). Projel jsem přes 100km na kole abych našel čtyři cache, jednu z nich na vysokém kopci a další v jeskyni ke které jsem se musel brodit vodou. Jindy jsem zase šplhal po zdech romantické zříceniny. A na podobná místa jsem začal sázet svoje cache. Zkrátka zábava člověka, který v práci sedí u počítače …

Profile for aviatik

Ale aby nedošlo k omylu – plachtění má vždy přednost!