Trosečníci aneb přistání do pole

Úvodní strana

Každý plachtař, který se zabýval přelety, zažil nedobrovolné přistání do terénu. Matka příroda si občas s člověkem zašpásuje a tak nezbyde než hledat vhodné pole. Protože jde o přistání do neznámého terénu porostlého neznámým porostem, dochází přitom k řadě příhod, které se postupem času mění v letecké legendy přecházející až do letecké latiny. Zde jsou některé z nich:

Staré pověsti plachtařské praví, že jakýsi plachtař si našel mezi vysokým obilím políčko porostlé něčím nízkým zeleným. Při přistání se ozývaly podivné chrupavé zvuky a z nedalekého domku vyběhl jakýsi člověk v bílém plášti a strašně řval. Ten domek patřil výzkumnému ústavu, pole bylo pokusný pozemek osázený jahodami a u každého keříku byl zapíchnutý teploměr...

Se zemědělci si pilot po přistání leckdy užije své. Stalo se, že plachtař přistál do vzrostlého obilí a nějak špatně si to načasoval; krátce po přistání vyjel na pole kombajn. Pilot zíral, jak se na něj ta obluda valí až se kombajn zastavil sotva tři metry od větroně, z kabiny se vyklonil bodrý venkovský strýc a zahlaholil "Hele mladej, vodjeď někam s tím cirkusem!"

Hůř vypekl zemědělec (tehdy ještě jezeďák) jiného pilota, který přistál na strniště, odešel do vesnice k telefonu a zavolal na své letiště, že pro něj mohou přiletět s Brigadýrem. Když se vrátil k větroni, nevěřil vlastním očím, protože pole bylo čerstvě zorané až na čverec cca 20x20m, na kterém seděl větroň ...

Stalo se - a ne jednou - že k plachtaři se chvíli po přistání přiřítili hasiči. Někdo jim nahlásil, že spadlo letadlo. Člověku se chce jenom nemě otočit oči v sloup ale na druhou stranu kdyby tam plachtař doopravdy havaroval...

K plachtaři se chvíli po přistání přišoural děda o holi a ptal se ho, proč přistál. Plachtař mu odpověděl ve stylu laických názorů "To víte dědečku, došel vítr". A děda - vysloužilý pilot - mu vynadal, aby si nedělal legraci ze starých lidí.

Obzvlášť potěšili místní obyvatelé jednoho kolegu z aeroklubu, když mu po přistání prozradili, že na to "jeho" pole se před lety pokusil někdo přistát a rozbil to na třísky.

Je také nutno brát ohled na transportní družstvo a vybrat si dobře dostupnou plochu, ze které je možné letadlo snadno dostat. Odstrašujícím příkladem je jeden kolega, který nerudovskou otázku "kam s ním" řešíval na poslední chvíli a tak končil v různých prapodivných porostech a z té metr vysoké zmoklé kukuřice se to tahalo dost špatně. Oranice proměněná deštěm na lepidlo také není dvakrát vhodná, nemluvě už o prameništi, do kterého jsem jednou vjel s Blaníkem.

Jednou jsem přistál jsem na vrcholek kopce mezi Starou Pakou a Lomnicí nad Popelkou. Na kolegu jsem počkal dole ve vesnici a když přijel, vyrazili jsme na pole. Zastavily nás ručně stahované závory, které byly stažené a hradlařka měla po službě a seděla asi doma u televize. Po polních cestách jsme tehdy potmě najezdili asi 10km.

Jednu takovou výpravu pro ztroskotance zastavila policejní hlídka; asi byli zvědaví, co to za autem táhnou za divný přívěs. A aby řeč nestála, chtěli vidět i doklady. Nastaly velmi trapné okamžiky, protože technický průkaz od auta neměli, technický průkaz od přívěsu neměli, řidič neměl řidičský průkaz ani občanku a totožnost mohl prokázat jenom pilotním průkazem. Nakonec je policisté pustili, i když zpočátku mluvili něco o zastřelení. V podobné trapně situaci se ocitnul jistý plachtař, kterého bouřka vytlačila do Polska a tam se po přistání mohl policistům vykázat jenom pilotním průkazem...

Policisté vůbec pohlížejí na přistání větroně v terénu spíše jako na nehodu. Jednoho slovenského plachtaře nechali dokonce po polním přistání dýchnout do trubičky.

Zřejmě největší šok který zažila policie s plachtaři se stal na plachtařských závodech ve Vysokém Mýtě, kde byla jedna soutěžní disciplína vypsána do Polska. Polské letecké úřady o tom věděly a daly s tím souhlas ale policie z Klodzka byla z invaze více než 30 českých větroňů sedících na ploše cca 3x1km docela vykulená. Zejména fakt, že v EU může klidně český pilot létat s větroněm s německou nebo rakouskou registrací jim dělal dost problémy.

Stalo se, že vezli větroň z pole za skříňovou Avií. Na palubě panovala veselá nálada, která ovšem zmrzla po příjezdu na letiště, protože větroň za Avií nebyl. Ono z ní totiž nebylo vidět dozadu a tak se to hned nepoznalo. Přívěs s větroněm našli pár kilometrů od letiště na kraji silnice, kupodivu nepoškozený. To je ovšem šťastná vyjímka; pokud někomu vypadne transportní přívěs ze závěsu, zůstane viset na jistícím řetězu a pokud se řidič lekne a zabrzdí (což se stane prakticky vždy), přívěs ho dohoní a narazí do auta. V případě otevřených přívěsů "Patran" používaných pro Blaníky a VSO-10 se v takových případech rozbije příď trupu. Liberečtí plachtaři tak jednou jeli s nezajištěným závěsem z Jihlavy a přívěs jim vyskočil z koule až na okraji Liberce, řidič se leknul a ....

V dobách, kdy byla VSO-10 novinkou, nebyli piloti zvyklí na zatahovací podvozek a dost často někdo skončil s Vosou na břiše. Jeden pilot tak přistál za nervy drásajících zvuků na betonovou vojenskou přistávací dráhu v Kameni u Pacova. O beton probrousil spodek trupu a poté ubrousil i pěkný kus trupových přepážek. Ještě že Vosa nemá vyšší přistávací rychlost, jinak by tekla krev. (Discus vydrží víc, ale toho smradu!)

A neptejte se plachtaře, proč přistál, když je obloha plná kumulů. Mohl by vás zabít.

Zpět na úvodní stránku