Logo plachtění

Tenkrát za Svazarmu...

O tom, jaký měl Svazarm přístup k aeroklubům a sportovnímu létání vůbec nejlépe svědčí diskusní příspěvek, přednesený jakýmsi plukovníkem z vedení Svazarmu na konferenci Aeroklubu v roce 1973 (objevil jsem to jednou při prohlížení starých ročníků časopisu Letectví a kosmonautika). Příspěvek vzbudil mírně řečeno rozruch, protože jeho hlavní myšlenky byly zhruba tyto:

- Aerokluby nekádrují zájemce o létání a přijímají prakticky každého. Dochází dokonce k případům, kdy se členem aeroklubu stal člověk vyloučený z KSČ (morální bahno!!!). Přednostně by měli být přijímáni mladí lidé, především členové SSM. Ani výběru uchazečů o kvalifikaci instruktora není věnována patřičná péče. Je nutno uvědomit si, že tito lidé pracují s mládeží a měli by uplatňovat třídní přístup (často používané zaklínadlo; nikdo ale pořádně nevěděl, co znamená). V praxi jsou do instruktorských kursů vysílání prakticky všichni, kdo o to projeví zájem, a to i lidé, kteří v krizových letech kolísali (přeloženo z newspeaku do češtiny: příznivci reforem roku 1968.).

- Při hodnocení činnosti aeroklubů se mluví jenom o tom, kolik se nalétalo letových hodin, kolik kilometrů na přeletech, kolik se udělalo seskoků padákem. Zcela opomíjeno je hodnocení činnosti na poli ideologického působení, zejména pak zapojení do JSBVO (jednotného systému branné výchovy obyvatelstva). Zaměření výhradně na sportovní činnost je ve své podstatě popřením smyslu aeroklubů (ano, přesně tak - kvůli sportu tady aerokluby nejsou!) a vede jenom ke vzniku "svérázných individualit". A na konec vystoupení to řekl soudruh plukovník naplno: "Plníš - li úkoly JSBVO, budeš hodnocen kladně. Neplníš - li, potom nalétej kolik chceš, budeš mít nulu."

Od poloviny 70. let bylo potom stále znovu zdůrazňováno, že hlavním úkolem aeroklubů je příprava nových pilotů pro studium na Vysoké vojenské letecké škole v Košicích. V aeroklubech si o tom mysleli své. Plán výcviku branců pro VVLŠ se plnil, nějaká branná osvěta se na papíře vykázala a jinak zůstávalo víceméně při starém - stále byli přijímáni "neperspektivní" členové (příliš staří pro studium na VVLŠ) a leckde zůstávali členové s kádrovým škraloupem. Úsloví "aby se vlk nažral a koza zůstala celá" bylo zkrátka heslem doby. A podobně to vypadalo i v jiných organizacích; například pod hlavičkou PO SSM (Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže - říkají vám ty zkratky ještě něco?) působily skupiny skautů maskované jako kroužky mladých ochránců přírody...